Jedna z legend slovenského punku, kapela, které výrazným způsobem zkřížil profesionální dráhu soupeř z těch vůbec nejtěžších - heroin. Nedovedu si představit, že by ještě v tomhle okamžiku někdo, kdo si zároveň nepřečetl titulek tohoto článku, ještě nevěděl, o kom bude řeč. SLOBODNÁ EURÓPA, to je totiž takový pojem s tak notoricky známou a pohnutou historií, že mu snad v československých vodách není rovno.

Ale minulost je minulost, pročež ji nechme spát tam, kde je její místo. Ostatně sama kapela to podle mě ani jinak nevidí. Po předlouhých jedenácti létech od poslední řadové nahrávky nekomplikovaně pojmenované „Trojka“ (kompilaci toho nejlepšího s příznačným názvem „Bestofka“ pochopitelně nepočítaje) se vrací s albem s další maximální úsporností v názvu, totiž „Štvorka“, a vypadá, že do budoucna hledí jen a jen s optimismem.

Ostatně, kdo by to na místě party chlapíků okolo padesátky, co si v životě lecčíms prošli, mají aktuálně čisté hlavy a na svět pořád nazírají především přes punkové brýle, viděl jinak. Asi nejlépe tohle současné rozpoložení SLOBODNÉ EURÓPY symbolizuje posun, kterým si v jejích textech prošla „Sweet Marylin“. Zatímco v časech zlých a depresivních na albu „Unavení a zničení“ se ve skladbě „Podvod“ zpívalo, že „všetko je podvod, aj tvoje oči, Sweet Marylin“, na daleko odlehčenější „Štvorke“ už totiž refrén „Plastic Shit“ hlásá, že „všetko je z materiálu umelého, aj tvoje kozy, Sweet Marylin“.

Nadhled, ale i kritický podtón, to jsou vlastně základní charakteristiky novinky, mezi které se nicméně stále ještě občas vplíží pověstná melancholie („Do tla“ nebo „Miss Underground“). A tak, jak má pevně v rukou textovou stránku věci Whisky (vskutku kouzelný je mezi jinými třeba slovní doprovod „Stredné triedy“ a „Všetko je v poriadku“), je spolehlivým na autorském poli i jeho kytarový protějšek Sveťo Korbeľ. Přísně punkové mantinely už pro něj sice neznamenají tak moc, jako dříve, takže se často pouští do post-punkových až čistě rockových věcí s důrazem na jednoduchý motiv a melodii, ovšem to nic nemění na tom, že dohromady tak napsal materiál vskutku pozoruhodné nahrávky.

V její společnosti se ani na chvíli nebudete nudit, ani na chvíli neodtrhnete zrak od pěkně provedeného bookletu a budete si s touhle přes to všechno pořád ještě punkovou kapelou broukat dokonce i v těch okamžicích, kdy jí posílí třeba saxofon či doprovodný ženský zpěv. A co to vlastně znamená? Inu, nic víc, než že SLOBODNÁ EURÓPA po pětadvaceti letech od jejího založení stále žije a stále má sílu jako v době, kdy zpívávala, že „Analýza dokázala hovno“.